Stojka I je každopádně seminář, který je opravdu výborný pro všechny, kdo si chtějí nejen zkusit stojku, ale současně si osahat, co zvládne jejich tělo a taky hlava. Protože ať chcete nebo ne, velmi důležitým "svalem" je při tomhle cvičení právě mozek.
Pro mě bylo třeba náročné přesvědčit hlavu, že stojka "čelem ke zdi" je v pohodě, fyzicky to aspoň při prvních pár pokusech problém nebyl, ale ten první mě stál dost úsilí. Později už byla v pohodě hlava, ale službu začínalo vypovídat tělo;) Především tedy ruce a ramena, což je u nezvyklého pohybu normální.
Jako celek se mi seminář líbil, dobře vystavěný, dobře vysvětlený, opravdu pro začátečníky, pro lidi, co se do stojky chtějí dostat poprvé v životě. Myslím si, že stojka je parádní věc, jak vyzkoušet, co zvládnete. A mezi námi - silné ruce, ramena, záda, břicho, to se prostě hodí. Nejen na stojku.
Pohyb - tenhle seminář byl úplně jiný než Stojka, i když zase hra s vlastním tělem. Nic moc dalšího se o tomto semináři napsat nedá, to si musíte zkusit. Některá cvičení mi připomínala tanec, to totiž přece je práce s vlastním tělem. A dost náročná práce s vlastním tělem. Součansně mám pocit, že jsem udělala víc hlubokých dřepů (ne ty "polodřepy", co se dnes běžně učí), než zvládnu spočítat, byla jsem unavená, ale opravdu to bylo velmi přínosné, až se tenhle seminář objeví ve vašem okolí, určitě neváhejte.
Vyzkoušejte si, co vaše tělo umí, pracujte s ním, hrajte si s ním a nestavte zbytečně mantinely. Ani v podobě "tento pohyb není správný (vhodný) pro...", ani v podobě "tohle já nezvládnu" a dalších zbytečných omezení, co si sami budujeme. Ono vám tělo samo řekne, kam (pro tentokrát) vážně nemůžete.
Současně ale Petrovy semináře ukazují k věcem, které chtějí čas, výdrž a trpělivost. Hodnoty, které v současné době nejsou populární, i když moc potřeba.
