2014-03-17

Nic to nedělá - paráda!

"Ale mám pocit, že to nic nedělá" - čtu na některém blogu o nějakém kosmetickém výmyslu (nemám konkrétní citaci, se to vyskytuje snad všude). "Mám po ránu/po něčem ucpané póry" - čtu taky poměrně často (doba dne může být jiná) a začínám si připadat fakt divná.
Já nevidím žádné ucpané póry, neumím poznat, co mi ucpává póry. A neměla jsem kromě jediné výjimky (šípkový olej, ale taky to není jisté) nikdy v životě pocit, že by na pleti nějaký výrobek působil zázraky  nebo vůbec něco mimo NIC.
Od krému chci, aby promazal a nedráždil, tedy NIC NEDĚLAL, od oleje/mléka aj. na odličování chci, aby to odličovalo a NIC NEDĚLALO ve smyslu - prosím žádné podráždění (což se zdá, že třeba u odličovacího balzámu od Kiss a Bee není ten případ, ale testování ještě neskončilo). Já jsem prostě spokojená s výrobky, co nic nedělají. Protože stejně asi neumím poznat, že něco dělají, pokud teda pleť neschne, nepne, nepálí, neobjevují se pupínky. Umím poznat, když výrobek dělá něco tragického - jsem rudá jak rak a tvářě mě pálí, ale ne, že ucpe póry.
Ano, ve fázi brutálního akné bych si byla přála, aby pečující kosmetika s tím akné zatočila, ale to nevyšlo - s akné nakonec zatočila antibiotika na něco úplně, ale úplně jiného.
A teď jsem zpět ve fázi "zachovejte status quo a budu víceméně spokojená". Jsem asi přisleplá (jo, jsem krátkozraká), ale fakt nevidím, že mi díky včera večer napatlanému krémíku/olejíčku/masce ubyly tři vrásky nebo nejsou jako hluboká orba, ale jen jako zčeření hladiny. Prostě nevím, jestli ty výsledky nejsou nebo je nevidím. Asi je nevidím a o mnohém vypovídá i to, že co jsou černé tečky mi vysvětlil muž, co si na obličej kromě pěny na holení patlá jedině ochranný krém, když je venku -20 a je donucen téměř násilím.
Prostě jsem kosmetický mimoň a asi to tak zůstane, budu používat příjemné věci, co nic nedělají a budu ráda, když se stav mé pleti nebude zhoršovat, nic nebude pálit, vysychat a jinak mě trápit.
Stejně - dělám malý průzkum: pečovaná tchýně má rozhodně víc vrásek než její stejně starý a pleťově zcela nepečovaný manžel. A tuhle jsem viděla starší známé - paní pleť ve tváři jako letitý zmuchlaný pergamen, pečovaná dáma, její muž stejného věku snad nevěděl, co jsou vrásky. Fakt je ta péče k něčemu?
Ale na rovinu - jak poznám ty ucpané póry?

2014-03-13

Zázraky se dějí

Nevyhrávám. Je tedy pravda, že po předchozích nic moc zkušenostech většinou ani nesoutěžím, zkouším jedině tombolu na plesech, protože kupování losů beru jako součást akce. Většinou nevyhraju nic, pouze v případě, že jsou výherní všechny lístky, vyhraju nějakou naprostou hloupost.

Když ale Míša na svém blogu Kiss a Bee vyhlásila, že bude rozdávat své výrobky, neodolala jsem, protože jsem moc a moc chtěla vyzkoušet odličovací balzám, ale nechtělo se mi s ním patlat (spoustu jiných věcí zkouším, ale do tohohle se mi opravdu nechtělo).

A byla jsem moc překvapená, když to vyšlo.

Na fotce chybí SOS kelímek

Výrobky už doma chvilku mám (je vidět, že krému už ubylo), zatím ale nemám žádné závěrečné hodnocení. Dokonce jsem se začala po delší době zase malovat, abych mohla vyzkoušet balzám, co jsem po něm tak moc toužila - zatím ale jenom jednou, a tak můžu jenom říct, že odličuje a že se příště musím za každou cenu vyhnout obočí, z něj totiž balzám nebylo možné dostat (a vypadalo to velmi komicky).

2014-03-10

O kolečko navíc

Bylo nebylo mému jízdnímu kolu "do města" začalo drobátko zlobit zadní kolo - měla jsem pocit, že tak trošku "šmajdá". Jenomže mé stříbrné žihadlo značky Favorit je už postarší a dokud jezdí, jsou mu drobné úlety tolerovány. Navíc je to kolo, na kterém nejezdím žádné dlouhé a náročné trasy, za to se je ale nebojím zamknout u supermarketu - tohle kolo by si i nezamčené vzal jedině někdo, kdo se chce svézt, zpěněžit se totiž už dávno nedá (doufám).
Zadní kolo si to tedy bralo trošku šejdrem, ovšem jenom do chvíle, než začalo drhnout tak, že se už vůbec nedalo jezdit. Zadní kolo odešlo a ani se nerozloučilo (vlastně se asi loučilo už nějakou dobu, ale někdo na to kašlal) a já oblíbený stroj líně svěřila svému muži - co já bych se o opravě bicyklu pracně učila, on už má dávno vyzkoušené. Muž mou důvěru nezklamal a kolo za použití několika dílů z jiného též nepojízdného stroje uloženého ve sklepě (naštěstí ne našem) skutečně opravil.

 Na něčem podobném jezdím, jenom mám o kolečko víc! A jak tak koukám na nabídku u zdroje fotky, kolo by se možná dalo i zpěněžit. Ale asi ne to moje. Jedině by je někdo umyl, namazal, seřídil atd.

Hurá. Jsem zase mobilní. Jedu, jedu, snažím se, makám, ale do toho kopce mi to extra nejde, přehazuju pořád níž (ano, pamatujete na ty páčky na rámu - hezky se ohnout a soustředěně přehodit, polohy páček si samozřejmě musíte pamatovat, při přehazování na nejlehčí převod mi navíc přes opakované seřizování rád padá řetěz, zde jsem obzvlášť opatrná). Co se děje, jsem nějaká zesláblá? Vždyť jsem nejezdila jenom chvilku. Sakruju, šlapu, mám tam nejslabší převod (největší ze čtyř koleček), tak proč to jde tak mizerně?!
A pak jsem z kola slezla, podívala se a zjistila, že mám o kolečko navíc, za čtvrtým kolečkem, přes které šel řetěz, vykukovalo ještě jedno! Při výměně kola bylo třeba vyměnit i řazení a já získala další kolečko. Musím přiznat, že mít o kolečko navíc a nevědět o tom, je docela dřina.