"Ještě nikdy jsme neviděli tolik hvězd!" řekli mi, člověku, co hvězdy na jasné obloze považuje za běžnou věc. Jenže ve velkých městech s mrakodrapy, kde je věčně něco uměle osvětlené, hvězdy nikdy nemusíte spatřit. A v zimě, když se topí uhlím, nevidíte od listopadu do března nebe vůbec, jenom šedou mlhu (zažila jsem to).
Sněhu je sice pořád málo, ale přece jenom je letos bílá zima.
Jak to souvisí s eko (a bio)? Jenoduše - já chci vídat hvězdy na nebi. Chci taky vidět rozkvétat sasanky a dozrávat ostružiny, chci pozorovat káně a cítit vůni lesa. Přeju si, aby v zimě byl sníh bílý a ne šedý sotva dopadne na zem. A i když je to něco, co většina lidí v naší malé zemičce považuje za samozřejmou věc, zase tak samozřejmé to není a do budoucna být nemusí.
Tady pro mě začíná eko a případně bio (ale to nevidím jako prvotní), v úvaze o tom, co od života chci, co je pro mě důležité a co jsem pro to ochotná udělat. Ustoupit ze své pohodlnosti. Jak moc? Nyní hojně propagovaná přírodní kosmetika by nás (naši pleť a vlasy atd.) měla tak trochu přiblížit přírodě, aspoň ingrediencemi. Nějak se u toho ale zapomíná na to, že přiblížení přírodě většinou více nebo méně "bolí", bolí ztrátou pohodlnosti. U kosmetiky třeba ztrátou extra snadného užití a okamžitých výsledků nebo jistoty toho, že nebudete mít alergickou reakci jako hrom či výrobek nezplesniví.
Na druhou stranu fantastický přírodní kosmetický výrobek ze samých bio surovin ze Spojených států je možná skvělý zrovna pro vaši pleť, ale máte-li pocit, že tím děláte i něco pro udržitelnost životního stylu, čistý vzduch a hvězdnaté nebe, jste celkem vedle. Ale kdesi kdysi v hlubokém dávnověku přírodních produktů tyle věci souvisely. Vytratila se ta souvislost, protože to není dost pohodlné a dost ziskové?
No comments:
Post a Comment